Výběr skladeb s mými texty z let 1996 až 2010:
Přes vrátnici jsme procházeli rychle. Chtěl jsem tu budovu nechat za sebou. Chtěl jsem, aby vůbec nebyla. Aby to všechno byl jenom hodně nepovedený sen. Moje dcera skotačila přede mnou, v piruetách, v drobných skocích. Dveře se za námi zavřely a do plic vnikal ostrý studený vzduch. Dcera se zastavila a ukázala na zmrzlý strom. "Tati, to jsou vílí...
Napsáno pro všechny pejskaře, kteří na sebe berou zodpovědnost za dobrý psí život. Lehce infantilní povídání pro ty, kdo ve svých čtyřnohých parťácích našli skutečné přátelství a lásku. Trochu pohádkový příběh pro ty, kdo stojí nebo stáli před nejtěžším rozhodnutím v životě se psem, i pro ty, kdo náhle ztratili něco, co chápeme jen my, kdo jsme...
Původní český muzikál na motivy pohádky H. Ch. Andersena. Romantický příběh z podmořského světa a pohádkového království. Z mořských vln vychází něžná, zamilovaná vodní víla, aby dobyla srdce člověka - krásného prince.
V roce 1891 se Pražané mohli rozjet první elektrickou drahou z Letné do Stromovky, kde probíhala Všeobecná Zemská výstava, Největší pozornost tehdy vzbudila elektricky osvětlená fontána, kterou sestrojil "český Edison" František Křižík...
Původní český muzikál na motivy románu Victora Huga o znetvořeném zvoníkovi s krásnou, čistou duší, o odvaze postavit se krutosti a útlaku, o skutečných hodnotách lidského života a skladby z dalších projektů...
Původní český muzikál na motivy románu Victora Huga o znetvořeném zvoníkovi s krásnou, čistou duší, o odvaze postavit se krutosti a útlaku, o skutečných hodnotách lidského života.
Krátký festivalový snímek natočený podle scénáře napsaného na základě skutečných událostí. Hlavní hrdinkou je Marie Reiter Tůmová, která zemřela v pražské bohnické léčebně pro duševně choré 19. dubna 1912 na "úbytek mozku", což v té době mohlo být cokoliv. Na hrobě má nápis "naše milovaná matka". Její hrob je jediný, který se na hřbitově dochoval a...
Nad městem zářil měsíc. Obrovský stříbrný měsíc. Svítil dokonce tak moc, že střechy domů vypadaly, jako by byly celé pokryté malými šupinkami nebo jinovatkou. Tak moc, že v pokojíčcích všech dětí kreslil přes okna na podlahu nevídané obrazy. Ale děti je neviděly, protože spaly. Až na jednoho kluka. Jmenoval se Ondřej, ale většinou mu doma říkali...
Víte, klidně bychom mohli začít slovy "bylo, nebylo". Tak začínají pohádky. Jenže ono bylo, je a bude. A náš příběh rozhodně není pohádka. Vždyť přece znáte toho kluka, co bydlí o tři domy dál? A tu holčičku, která bydlí v tom novém domě kousek od obchodu? Neznáte? Možná je potkáváte každý den na hřišti nebo spíš ve škole. A tenhle...