Výběr skladeb s mými texty z let 1996 až 2010:
Od velké bitvy o Bradavice uplynuly dva roky. Škola se vrátila do svých všedních kolejí, studenti do lavic, profesoři do jejich čela. Je říjen 2000 a ředitelka Minerva McGonagallová má narozeniny. Překvapení jí čeká hned několik. Jaká? To najdete na řádcích povídky, k jejímuž přečtení vás i letos srdečně zvu...
V komnatě elementů, kde čtyři chodby se sbíhají a magie v nich proplétá se jako šepot bezových hájů, spí prastaré umění známé jen nejzkušenějším kouzlotepcům. Skryty odleskům Slunce, Měsíce a hvězd, se v jedinou esenci slévají živly, z nichž každý je symfonií síly přírody. Splétána vlákny času v jedinou sféru rodí se síla nad všechny mocnější z...
Od prvního snu do vydání... Vítám vás, milovníci a fanoušci fantasy. Taky se rádi noříte do příběhů ve filmech, knihách, ale třeba i hrách, které jsou až po okraj naplněné dobrodružstvím, fascinujícími světy i postavami a zkrátka fantazií?
Jaký byl Alastor Moody jako čerstvý absolvent Školy čar a kouzel v Bradavicích? Proč z něj vyrostl bručoun, který si moc nepouštěl k tělu další lidi? Kdy přišel o oko a jak získal jeho náhradu? A s kým se nejvíc přátelil? O tom vypráví moje nejnovější fanfiction povídka, k jejímuž přečtení vás srdečně zvu...
Vánoční povídka s motivy hrdinů ságy Harry Potter od J. K. Rowlingové pro všechny fanoušky, kteří (tak jako já) doufají v další odhalení neznámých osudů oblíbeného profesora...
Vlastně vůbec nevím, jak začít. Ale potřebuju si to všechno zapsat. Pro sebe, hlavně, možná i pro vás. Bude to můj první příspěvek na blog, teda- jestli se vůbec kdy odhodlám to zveřejnit. Asi bych měl začít sebou, že jo? Jmenuju se Lukáš, je mi čerstvě sedmnáct a...
"Podívej, mami, už se vrátili motýli!" křičela nadšeně dcera mojí sousedky z domu. Obě jsem míjel, když jsem venčil své dva jezevčíky v parku. Mávli jsme na sebe. Pamatuji si to docela přesně, i když už to bude rok, jaro 2020...
Náhodné okamžiky. Neplánovaná zahoření. Setkání, která už se neopakují... Tak vypadají chvíle, kdy si uvědomíme, že žijeme. Že každý den může být něčím zvláštním. Jiskrou, která nás zapálí pro zítřejší ráno.
Přes vrátnici jsme procházeli rychle. Chtěl jsem tu budovu nechat za sebou. Chtěl jsem, aby vůbec nebyla. Aby to všechno byl jenom hodně nepovedený sen. Moje dcera skotačila přede mnou, v piruetách, v drobných skocích. Dveře se za námi zavřely a do plic vnikal ostrý studený vzduch. Dcera se zastavila a ukázala na zmrzlý strom. "Tati, to jsou vílí...