Je čas se nadechnout a říct celou pravdu: Vzduch zakončil výjimečnou ságu o bolesti

I kdyby pod jeho rukama vznikl jen Chlapec v pruhovaném pyžamu, zapsal by se britský spisovatel John Boyne do srdcí čtenářů po celém světě natrvalo. Jenže on pokračuje. I u nás právě vyvrcholila jeho série Živly. V dílu Vzduch nabídl cestu za usmířením, která vám konečně dovolí se nadechnout.

John Boyne, autor, který se do paměti čtenářů zapsal především tragickým příběhem Chlapce v pruhovaném pyžamu, přišel s dílem, které je v mnoha ohledech jeho dosavadním vrcholem. Tetralogie Živly je monumentální skládačkou lidských osudů, v níž každé rozhodnutí, každé zamlčení a každý čin vyvolávají ozvěnu napříč generacemi. Boyne se zde nepouští do detektivního pátrání po pachateli, ale s chirurgickou přesností pitvá psychologii těch, kteří se ocitli v epicentru sexuálního násilí.

Čtyři příběhy, jedna mrazivá pravda

První novela, Voda, nás zavádí do melancholické izolace irského ostrova, kde Vanessa Carvinová pod novým jménem zpytuje své svědomí. Boyne zde mistrovsky vykresluje stav "záměrné slepoty" – moment, kdy se jako enablery (výraz enabler se používá v psychologii pro osobu, která svým jednáním nevědomky i vědomě umožňuje jiné osobě pokračovat v destruktivním chování, pozn.) rozhodneme nevidět zlo, aby náš pohodlný svět mohl dál existovat. V novele Země se autor přesouvá do světa profesionálního fotbalu, kde se talentovaný Evan Keogh stává vězněm ambicí svého otce i toxického sportovního prostředí. Právě zde Boyne nejvíce kritizuje kulturu nedotknutelnosti a nevratnost digitální stopy.

Vrcholem temnoty je novela Oheň, v níž se setkáváme s postavou Dr. Petrusové. Je to snad jedna z nejodpudivějších a zároveň nejvíce fascinujících postav současné literatury. Boyne zde odmítá roli oběti jako omluvu pro budoucí zlo a ukazuje, jak se trauma může proměnit v patologickou touhu po odplatě. Celou sérii uzavírá Vzduch, který po vší té brutalitě přináší tolik potřebný prostor pro nadechnutí a naději na uzdravení skrze absolutní upřímnost.

Boyne: Chirurgicky přesná sonda do duše

Boyneův styl je v celé tetralogii úsporný, přesný a zbavený sentimentu. Přestože se věnuje tématům, jako jsou grooming (označení pro chování jedinců nebo skupin, kteří navazují důvěrné vztahy s oběťmi, zejména dětmi či mladistvými, s cílem sexuálního nebo jiného zneužití, pozn.), zneužívání moci a rodinný rozpad, text nikdy nesklouzává k lacinému šoku. Je to čtení, které vás donutí pochybovat o vlastním morálním kompasu a které ve vás bude doznívat dlouho poté, co dočtete poslední stránku. Série Živly je literární událostí, která potvrzuje, že John Boyne patří k nejlepším vypravěčům naší generace. A nyní tedy završil vyprávění i u nás závěrečným dílem Vzduch, v němž přináší rozhřešení, úlevu a naději, že i to nejhorší lze zvládnout a jít dál.

"Máte to nejhodnější dítě na světě, a potom přijde puberta a bác, je z něj Hannibal Lecter, akorát bez šarmu…"

Aaron není jen tak nějaký obyčejný taťka od rodiny. Podle informací propíraných v literárním zákulisí si nese z mládí naprosto děsivé trauma. Už jako mladíček se stal obětí odporných manipulací a zneužívání slavné lékařky! A aby toho nebylo málo, jeho bývalá manželka, od které ho teď syna dělí tisíce kilometrů – jistá Rebecca – pochází z rodiny, jejíž jméno bylo v Irsku spojováno s tím absolutně nejodpornějším skandálem. Její otec, prominentní a bohatý sportovní funkcionář, zničil za zavřenými dveřmi životy hned několika malým plavkyním!

Je snad právě tohle to hrozné tajemství, kvůli kterému sympatická matka sbalila kufry a nechala malého Emmeta v péči zlomeného otce? A proč se Aaron po tolika letech strádání rozhodl ledové mlčení konečně prolomit a přinutit syna k osobní konfrontaci u mrtvého těla dalšího člena rodiny? Zvládnou otec a syn těch dvacet hodin v uzavřené kabině letadla bez toho, aby se navzájem roztrhali v zubech? A jak dopadne šokující setkání s matkou, která je ani v nejmenším nečeká?

Nový román Vzduch od Johna Boynea vás nenechá chladnými. Tohle čtení je plné špíny, temných tajemství, ale i odpuštění. Jedno je jisté – tento literární let je od začátku do konce plný turbulencí! Boyne opět vládne našimi emocemi pevnou rukou. Dynamika mezi úzkostlivým otcem a sarkastickým pubertálním synem jiskří autenticitou, břitkým humorem i velmi dojemným smutkem.

"A tohle je ten kluk, který měl kdysi ze všeho nejradši, když jsme se k sobě v sobotu večer přitulili na gauči a pustili si nějakou pixarovku. Ten, který se až do devíti nebo deseti let často v noci přikradl do mojí ložnice a ležel na prázdném místě vedle mě, dokud zase neusnul."

Vzduch je záměrně subtilnější a komornější než jeho šokující předchůdci. Nespoléhá se na drastické zvraty, ale na tiché porozumění a hojivou sílu pravdy. Autor v tomto brilantním finále prokazuje, že trauma sice může cestovat napříč generacemi, ale odpuštění a nalezení vlastního míru jsou stále možné. Jde o triumfální, neobyčejně vřelé a hluboce lidské završení série, které ve vás bude rezonovat dlouhé týdny po přečtení poslední stránky. Vzduch přináší poslední hluboké nadechnutí před tím, než se smíříte s minulostí. Tak jsou tedy zde, a neměly by vám uniknout. Čtyři živly. Čtyři osudy. Jedno mistrovské vyvrcholení.

Hodnocení: 95 %

Vytvořeno pro Blesk.cz/Kultura, 28. 2. 2026.