Dozrála na sedmém schodu: Vesnička má středisková slaví 40 let! „Po žních k Turkovi!“

Kdo by neznal Otíka s velkými sluchátky, věčně nabručeného Pávka a doktora Skružného, který se kochá krajinou tak usilovně, až nakonec skončí se škodovkou ve škarpě? Od chvíle, kdy komedie Vesničko má středisková poprvé rozesmála narvané kinosály, uplynulo neuvěřitelných 40 let.

Dodnes hlášky z tohoto filmu citujeme v hospodách i v kancelářích, ač slavný scénář vznikl vlastně jen jako zoufalá záchrana před obrovským průšvihem. "Hned jak jsem ho četl jsem si řekl, že to je ten nejlepší scénář, který jsem kdy držel v ruce," říkal režisér Jiří Menzel, který mimochodem zpočátku nesnášel Otíkovy ikonické zuby. "Byly moje, nechal jsem si je tenkrát dělat a dodnes je mám schované na památku," odhalil jejich nositel János Bán. Celé dílo, které mělo premiéru před 40 lety 1. 8. 1986, to přese všechno nakonec z Křečovic dotáhlo až na červený koberec Hollywoodu! V únoru 1987 získalo i nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční film. "A na premiéře v USA nám s panem Labudou přezdívali Laurel a Hardy východu," dodal Bán. Oscar nedopadl, ale k dnešku má film i tak skoro dvacítku různých ocenění.

Legendu zrodila chyba účetní

Nechybělo mnoho a klenot českého humoru jsme vůbec neměli. V polovině osmdesátých let se ale barrandovská účtárna dopustila fatální chyby – Zdeňku Svěrákovi omylem dvakrát vyplatila tehdy tučný dvoutisícový honorář za jeho předchozí hit Na samotě u lesa. "Potřebuju, abys mi do zítřka napsal námět na druhý vesnický film. Neboj, nikdo to nebude číst," vzpomínal na vyděšený telefonát sekretářky z vedení studia, po němž za jedinou noc sepsal námět nazvaný Plachťák (podle uší Otíka). Menzel byl nadšen, byť trvalo dalších sedm let, než byl text vycizelován k dokonalosti. Stálo to za to! Tvůrci si ale kapsy odměnami nenamastili. Podle tehdejší směrnice platilo, že filmaři dostávali prémie, když film překročil 50 000 diváků. "Ten náš jich měl skoro pět milionů. Kdyby nás vyplatili, nezbyly by žádné peníze na další filmování," vysvětlil Menzel.

Hledání Otíka a tajemství sklepa

Režisér vždy s úsměvem vyprávěl, jaký oříšek bylo hledání správného, bezelstného Otíka. Mohl jím být i Václav Vydra, když Menzel narazil na maďarského divadelního herce Jánose Bána. Řidiče Pávka měl zase původně hrát Petr Nárožný. Menzel si ale dupnul a vyžádal si slovenského herce Mariána Labudu. Postavu Otíkovy tetky Hrabětové měla ztvárnit Stella Zázvorková, pár obrazů i natočila. Z časových důvodů ale nemohla pokračovat a tak v roli známe Miladu Ježkovou. Takřka sama se role doktora Skružného hrála Rudolfu Hrušínskému. "To není země, to je zahrádka," kochal se ze Škodovky. Sám už v té době neřídil dobrých 30 let, jeho bouračky tak byly skoro autentické. A pověstný "sedmý schod"? Pivu tak nejlepší teplotu dopřával tatínek Zdeňka Svěráka. V křečovickém domě byste ale sklep hledali marně. Jeho dveře vedly do garáže.

Vítězila malebností

Podle Evy Müllerové z Národního filmového archivu publikum i kritika svorně přijali Vesničku hlavně proto, že nabídla úlevu od nudných a vykonstruovaných příběhů. "Postavy i situace byly věrohodně napsány už ve Svěrákově scénáři, který Menzelovi nabídl veseloherní odstup, na kterém diváci ocenili určitou malebnost, laskavost," řekla. "Její popularita stojí a padá s dobře vystavěnými situacemi a s dialogy, které nejsou popisné, ale počítají s diváckou inteligencí," uvedla také s tím, že samotnou zápletku by bylo bývalo možné rozvést v budovatelském moralistním duchu. "Ale Menzelovi herci byli evidentně vděční za inteligentní scénář, takže zde i družstevnický happyend vyznívá pravděpodobně," dodala Müllerová.

"To neděláš dobře, Jaromíre!"

Jak to bylo třeba se slavnou scénou, kdy rostlináři Jaromírovi vzplane jen pár centimetrů od mužské chlouby v kapse krabička plná vyhořelých sirek? Měli ji zajistit pyrotechnici, nakonec ale na place nebyli a na řadu přišla improvizace. Z ní si herec Oldřich Vlach odnesl zničené kalhoty a poctivou popáleninu na stehně. Tvůrci potrápili i Pelhřimov, do jehož krematoria odkazuje další slavná hláška. V městě ale nikdy nebylo, jakkoli se ho dožadovaly davy turistů celá léta. Vesničko má středisková je zkrátka film, ve kterém se bolest s radostí prolíná naprosto stejně jako v reálném životě. I proto ji dodnes tak zbožňujeme a s obrovskou nostalgií na ni koukáme i po čtyřech dekádách. Tak na zdraví tvůrcům – samozřejmě pivem ze sedmého schodu!

Víte, že… • …film byl v roce 2023 nově digitalizován za spolupráce Národního filmového archivu, Státního fondu kinematografie a Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze. Dnes tak vídáme vylepšenou verzi, která zážitek ještě o fous umocňuje.