Učte se od nejlepších: Dvě knihy, které vašemu hrdinovi dostanou krev do žil

Váš hrdina přežil tři atentáty, ale čtenář usnul už u druhého? Možná mu chybí důvod, proč se o něj bát. Dvě knihy o tvorbě postav vám pomohou objevit, co se v člověku musí pohnout, aby se s ním vydal na cestu i někdo další.

Je to důležité a už jste si o tom u mě mohli něco přečíst: tvorba postavy příběhu. Právě ona rozhoduje, jestli váš příběh opravdu žije, dýchá, má maso a krev, duši a charakter. Chci vám tedy doporučit další dvě knihy, které vás posunou k tvorbě uvěřitelného a hlavně zajímavého hrdiny. Čerpám z nich sám dlouho a rád, protože obsahují stovky vět mířených přesně na komoru! Tedy na vaši ruku spřádající příběhy.

Když hrdina naletí sám sobě

K. M. Weiland v Creating Character Arcs (Vytváření vývojových oblouků postav) propojuje vývoj postavy s dějem. Události hrdinu nutí rozhodovat se a jeho rozhodnutí zase mění směr událostí. U pozitivní proměny začíná u lži, které postava věří. Třeba že důvěřovat znamená prohrát. Takové přesvědčení mohlo kdysi pomáhat přežít; teď člověku zavírá dveře před nosem. Autorka hledá i jeho kořeny: minulost, která dál tahá za nitky.

Představte si zloděje, který chce získat dost zlata, aby už nikoho nepotřeboval. Ve skutečnosti potřebuje připustit, že bez důvěry zůstane sám. Dokud jen vykrádá truhly, sledujeme řemeslo. Když musí svěřit svůj život někomu jinému, začíná nás zajímat také člověk. Rozpor mezi tím, co chce a co potřebuje, dokáže rozhýbat vnější konflikt i ten uvnitř.

Weiland proměnu sleduje v rámci tříaktové stavby: od prvních trhlin v dosavadním přesvědčení přes zásadní poznání až k závěrečné zkoušce. Prozření samo nestačí. Když hrdina pochopí, že potřebuje druhé, musí to ještě dokázat činem. Náhlý obrat bez přípravy prozradí autora, který svou postavu k výsledku dotlačil.

Proměna nemusí vést do ráje

Weiland rozebírá pozitivní, negativní i takzvaný plochý oblouk postavy. Hrdina může překonat vlastní omyl, podlehnout mu nebo obstát ve svém přesvědčení a proměnit okolí. Plochý tedy neznamená nudný. I člověk, který si uchová své zásady, může projít peklem. Napětí spočívá v tom, kolik ho jejich obhajoba bude stát.

Warner vás vezme do dílny

John S. Warner v The Secrets to Creating Character Arcs (Tajemství tvorby charakterových oblouků) nabízí širší pohled: vedle vývoje postav řeší zápletku, strukturu, protivníky i vedlejší role. Vede vás k otázkám, které jsou užitečnější než seznam oblíbených jídel. Co hrdina chce? Proč? Co ztratí, když selže? A jak se jeho minulost podepisuje na dnešním chování? Z takových odpovědí už mohou vyrůst konkrétní scény.

Připomíná také, že postavu poznáváme z jednání a vztahů. Napsat, že se syn bojí otce, je snadné. Nechat ho při otcově příchodu schovat přihlášku na výtvarnou školu už dává strachu tvar. Podobnou péči potřebuje i protivník: vlastní důvod, vlastní hodnoty, vlastní představu o tom, proč má pravdu. Čtenář mu nemusí fandit, aby mu rozuměl.

Teď svého hrdinu trochu potrapte

Zkuste krátkou scénu: váš hrdina může získat přesně to, po čem touží, ale musí přitom zradit člověka, na kterém mu záleží. Co udělá? Kde zaváhá? Čím si svou volbu omluví? A kdo za jeho rozhodnutí zaplatí? Nechte ho jednat a pak si všimněte, co jste se o něm dozvěděli. Takové cvičení často odhalí víc než pečlivě vyplněný životopis.

Weiland mi pomáhá promyslet vnitřní cestu postavy a její návaznost na zvraty příběhu. Warner pomůže rozhlédnout se po celé autorské dílně. Obě knihy se vyplatí číst s vlastním rozepsaným textem po ruce a rady hned zkoušet. Hrdina totiž ožije až ve chvíli, kdy mu dovolíte udělat rozhodnutí, se kterým budete muset žít i vy.