„Právě teď a tu!“ Brána do Teritorií se otevře potřetí
Když se nevinné dětství nevyhnutelně prolne s absolutní temnotou a za hranicemi amerického středozápadu čeká magický svět, který vás chce sežrat zaživa... King a Straub ve svém dvoudílném eposu dokonale propojili dětskou odysseu s temným existenciálním thrillerem.
Talisman a Černý dům jsou strhujícím eposem, kde se nostalgická cesta za hranice reality mění v syrový boj o přežití. Mistrovské dílo o ztrátě nevinnosti, paměti a síle přátelství, které překonává propast mezi dimenzemi se nyní dočká završení v třetím dílu.
Mýtus přišel nenápadně
Literární a autorské spojení Stephena Kinga a před čtyřmi lety zesnulého velikána hrůzy Petera Strauba se do dějin světové popkultury a fantastiky nezapsalo jako pouhý komerční experiment dvou veleúspěšných spisovatelů. Zapsalo se do ní jako stvoření zcela nového, překvapivě křehkého a svébytného mýtu. Když v roce 1984 vyšel poprvé Talisman, čtenáři dostali do rukou nečekaně masivní pohádku pro dospělé. Byla to klasická americká road movie napříč Spojenými státy, která se ovšem organicky a zlověstně prolínala s paralelním světem Teritorií – fascinujícím, čistým, avšak nemilosrdným prostorem, kde má každý z nás v našem světě svého magického dvojníka.
Cesta za Talismanem
Dvanáctiletý Jack Sawyer tehdy putoval bos a o hladu, aby zachránil nevyléčitelně nemocnou matku, a miliony čtenářů po celém světě putovaly s ním. Byli jsme okouzleni vzduchem vonícím po ředkvičkách i vyděšeni lidskou zkažeností zosobněnou psychopatickým kazatelem Sunlightem Gardenerem, který zneužíval svěřené děti s úsměvem a biblí v ruce. Byla to kniha obrovských a čistých emocí, velkých, slzami vykoupených obětí a nezlomné chlapecké odvahy. Byla místy krásná, místy nutně zdlouhavá, ale jako celek hluboce nezapomenutelná. Ztráta Jackova přítele, dobrosrdečného Vlka z Teritorií, dodnes patří k nejemotivnějším scénám, jaké kdy King s kýmkoliv napsal.
Talisman (Stephen King, Peter Straub): Dvanáctiletý Jack se vydává na zoufalou cestu Amerikou i smrtícími Teritorii – paralelním světem, kde musí najít bájný Talisman pro záchranu umírající matky. Na této temné výpravě čelí krutému tyranství, ale najde i toho nejvěrnějšího přítele: dobráckého vlkodlaka Vlka. (Ilustrační obrázky: Gemini AI)
A pak přišel šok
Když pak o sedmnáct dlouhých let později vpadl na pulty knihkupectví Černý dům, kulturní šok z tónové proměny byl pro mnohé původní fanoušky takřka fyzický. Kde byl Talisman pohádkově snový, široký a epický, tam se Černý dům ukázal jako chladný, klinicky krutý, klaustrofobický a existenciálně temný. Autoři zcela opustili bezpečí čisté fantasy a nabídli nám brilantní, i když drastický psychologický a policejní thriller kombinovaný s hrůzami plnohodnotného gore hororu.
Jack Sawyer už není onen hrdinný, bezelstný chlapec. Je to zlomený, předčasně zestárlý bývalý detektiv se zablokovanou pamětí, který se s hrnkem černé kávy schovává v malebném zapadákově jménem French Landing. A my jakožto čtenáři, vtaženi do hutného děje fenomenální a vysoce experimentální technikou "létající vševědoucí kamery", s bezmocí sledujeme, jak se tahle wisconsinská maloměstská idyla pomalu hroutí pod řáděním bestiálního sériového vraha dětí, jenž se zhlédl v kanibalských metodách historické zrůdy Alberta Fishe.
Gotický zážitek při jízdě emocemi
Na Černém domě je na literární úrovni absolutně nejvíc fascinující to, co King a Straub udělali s myšlenkou ztraceného dětství. Zatímco první díl o dospívání mluvil s naivní nadějí a příslibem lepší budoucnosti, druhý svazek ukazuje skutečnou dospělost jako zaplevelený hřbitov zapomenutých slibů. Objevením geniální a životem kypící postavy slepého DJe Henryho Leydena, který díky svému fyzickému hendikepu vnímá svět a lidi paradoxně mnohem ostřeji než kdokoliv s funkčním zrakem, získal celý příběh ohromující emocionální kotvu. Spolupráce obou autorů zde navíc dosáhla literární zralosti – Kingova schopnost tvořit chybující, obyčejné postavy plně splynula se Straubovým talentem pro jemnou ironii a elegantní, goticky vystavěná souvětí.
Výsledkem je neuvěřitelně hutný text, který navíc pevnými ocelovými lany přivázal Jackův izolovaný příběh k ohromnému multiverzu Temné věže. Při dnešním čtení obou knih je patrné, že rozhodně nejde o lehkou, fastfoodovou konzumní četbu. Zejména extrémně pomalé tempo první třetiny Černého domu dokáže nevybíravě otestovat čtenářskou trpělivost. Kdo ovšem tuto textovou barikádu vydrží, je odměněn strhujícím, adrenalinovým finále, jež nenechá jedinou emoci v klidu.
Černý dům (Stephen King, Peter Straub): O dvacet let později utápí cynický ex-detektiv Jack své vzpomínky na wisconsinském venkově. Z letargie ho vytrhne až brutální sériový vrah dětí jménem Rybář. Návratu do magických Teritorií se nelze vyhnout a zlo, které tam na něj tentokrát čeká, je mnohem zvrácenější. (Ilustrační obrázky: Gemini AI)
Vrchol se blíží
Skutečná síla tohoto mohutného díla se však ukáže teprve v nadcházejících měsících a letech. Po odchodu Petera Strauba oznámil Stephen King pro mnohé šokující, ale radostnou zprávu: dokončil společné poznámky a napsal třetí, absolutně finální díl této ságy s názvem Other Worlds Than These, jehož celosvětové vydání je naplánováno na podzim 2026. Příběh Jacka Sawyera, který už coby stárnoucí muž musí s tenčícími se silami čelit hroutící se struktuře paralelních světů, tak spěje do velkolepého finále. Právě proto nebyl v historii fantastiky nikdy lepší a naléhavější čas vrátit se na úplný začátek.
Až poprvé otevřete těžkou papírovou knihu, zjistíte, že Jackova cesta ani po desítkách let neztratila nic ze své kruté uhrančivosti. Ponořte se do toho světa. Protože jak praví nejlepší citát z knihy: "Přímo tady a teď se nacházíme v tekuté přítomnosti." A ta naše současná, tekutá přítomnost si víc než kdy jindy žádá hrdiny, kteří se nebojí dobrovolně vstoupit do stínů páchnoucího Černého domu.
Hodnocení: 100 / 90 %