Spisovatelka Sharon J. Bolton pro Blesk.cz: „Kniha je hotová až díky čtenáři.“
Do naší metropole přijela Sharon J. Bolton představit nejnovější knihu a setkat se s českými čtenáři. Přivezla sebou novou dávku napětí na stránkách svého příběhu, ale i anglický šarm. Prozradila také, jak je to s dětskými sny a že v Praze by se klidně mohl odehrát bestsellerový zločin.
O spisovatelce Sharon Bolton se ví, že pochází z hrabství Lancashire, jehož prostředí miluje. Ví se také, že psát začala jednoho večera bez jakýchkoli příprav a jako mávnutím kouzelného proutku nejen zjistila, že jí to jde, ale především oslovila čtenáře po celém světě. Začaly se hrnout nominace na významné literární ceny pro autory detektivek a thrillerů. Řadu z cen také obdržela, včetně prestižní ceny Dagger in the Library. Nyní strávila několik dní v české metropoli, kam přijela představit novinku Temné říční proudy. Při té příležitosti také odpověděla na pár otázek Blesk.cz. O čem ale je nový příběh?
Mladá policistka Lacey Flintová si je velmi dobře vědoma, jak může být Temže nebezpečná - přesto na řece bydlí, pracuje a navzdory všem varováním v ní i plave. Podařilo se jí zotavit z traumat uplynulých měsíců a snad poprvé v životě má pocit, že by mohla být šťastná. Mýlí se. Za horkého letního dne zahlédne na vodě mrtvé tělo. Lacey slouží u námořní jednotky Metropolitní policie, a proto ví, kolik tragických úmrtí má řeka na svědomí. Všechny instinkty jí ale napovídají, že tento případ je jiný. Kdo byla ta žena a proč je pečlivě zahalena do bílého pohřebního roucha? Proč má Lacey neodbytný pocit, že komusi záleželo na tom, aby mrtvou ženu spatřila?
Jaká je spisovatelka, autorka Temných říčních proudů, jejíž knihy tak baví a fascinují? Žádná rozervaná osobnost plná běsů, ale elegantní, skromná a přátelská, tak alespoň působila na setkání s redaktory Blesk.cz kousek od Karlova mostu. Před setkáním s fanoušky na sebe také prozradila pár věcí...
Jste jednou z nejprodávanějších autorek, zajímáte novináře... Poznávají vás lidé, a jak tohle období prožíváte?
"Můj manžel říká, že my spisovatelé jsme takové anonymní celebrity. Lidé nás znají podle jména, ale prakticky nikdo neví, jak vypadáme. Takže mě ještě nikdy nikdo na ulici nepoznal. Možná se to stává těm úplně nejznámějším autorům, třeba J.K. Rowlingové nebo Stephenu Kingovi. Já můžu říct, že my máme všechny ty výhody celebrit a žádné nevýhody."
Prozradila jste, že vaše spisovatelská kariéra začala jeden večer, kdy jste se pustila do romantického příběhu a slova se z vás doslova sypala. To byl ten první impulz, kdy jste si řekla: Ano, chci napsat všechny ty příběhy, které v sobě mám?
"Myslím, že to byl přesně ten moment, kdy jsem měla nápad, začala jsem psát a zjistila jsem, že to jde. Nevím, jestli si pamatujete tu scénu z Harryho Pottera, kdy sedne na koště a poprvé vzlétne, úplně vystřelí do nebe a pak je tam věta, že konečně našel něco, co uměl bez toho, aby se to musel nějak učit. A přesně tak jsem se cítila já v ten moment, prostě mi to přišlo úplně přirozené a lehké. Byla to ta romantická novela, takže trvalo chvíli, než byla vydána, protože já jsem přesvědčená, že člověk musí psát takový typ příběhů, pro jaký je určen. Takže jsem nejdřív zjistila, že umím psát a pak jsem si musela najít ten vhodný typ."
Prý si další vývoj svých příběhů rozmýšlíte, když venčíte svého psa. Kolik nachozených kilometrů se skrývá za vašimi knihami a platí to stále?
"Stále to platí. Nikdy jsem neměřila, kolik je to přesně kilometrů, ale chodím se psem každé ráno hodinu a pak ještě kolem oběda. Je to pro mě takový pozvolný a příjemný začátek pracovního dne, kdy si začnu promýšlet scény, které budu psát. Napadají mě třeba nástiny konverzací a potom, když se vrátím, tak jsem už připravená se do toho pustit. To samé platí, když píšu a mám nějaký problém - zaseknu se a nemůžu pokročit... Tak vezmu psa a jdeme ven. Kombinace pohybu a čerstvého vzduchu mi pomáhá se posunout."