Napište trhák! Od nápadu k filmu: Jak správně psát scénář

Máte v hlavě příběh, který vám nedá spát? Vidíte před očima strhující akční scény, slyšíte břitké dialogy a cítíte husí kůži, kterou váš děj vyvolá u milionů diváků v potemnělém kinosále? Vítejte v klubu. Cesta od pouhé úvodní myšlenky k hotovému filmu je však lemována striktními pravidly, kávou a potem.

Scenáristika totiž není jen o volném poletování na křídlech múzy; je to precizní technická architektura. Pojďme se společně podívat, jak z té hromady nápadů postavit dům, který nespadne hned při první klapce.

Příběh je král, ale struktura je jeho koruna

Všechno pochopitelně začíná nosnou zápletkou, to je bez debat. Ale i ten naprosto nejgeniálnější námět umře na úbytě, pokud mu nedáte správnou a pevnou kostru. Film nutně potřebuje rytmus. Potřebuje expozici, která nás bez milosti vrhne do děje, potřebuje konfrontaci, kde hlavní hrdina potí krev, a nakonec katarzi, která nás nekompromisně přimázne do sedaček. Pokud si myslíte, že strukturu můžete beztrestně ignorovat, protože jste přece "intuitivní umělec", raději začněte psát poezii. Filmový a televizní scénář je totiž v prvé řadě technický dokument. Režisér, kameraman i maskér z něj musí naprosto přesně vyčíst, co mají na place dělat. Vaším jediným úkolem je popsat to, co divák fyzicky uvidí a uslyší. Nic víc, nic míň. Žádné dlouhé psychologické rozbory vnitřních pocitů na papír nepatří.

Základní pravidla: Formát, který vás zachrání

Možná se to na první pohled zdá jako svazující nuda, ale formátování scénáře je naprosto svaté. Ptáte se proč? Protože profesionální formát zaručuje, že jedna stránka textu odpovídá zhruba jedné minutě času na plátně. Pište výhradně fontem Courier o velikosti 12. Každá scéna musí mít hlavičku určující, zda jsme uvnitř (INT.) nebo venku (EXT.), na jakém konkrétním místě a zda je den či noc. Dialogy umístěte doprostřed či na pravou stranu stránky, akční popisy zarovnejte nekompromisně doleva. Pište svižně, vždy v přítomném čase a sázejte na silná, aktivní slovesa. Pokud popíšete výbuch auta na tři stránky složitě rozvitými souvětími, čtenář u toho usne dřív, než to auto vůbec vzplane.

Od snů k tvrdé realitě televizních obrazovek

Dřív nebo později si začínáme představovat, že podle našeho příběhu vzniká audiovizuální dílo. Ideálně televizní seriál, který na velké ploše a s hvězdami odhalí, co my jsme vyčarovali do stránek. Měl jsem v profesním životě štěstí, že jsem si mohl vyzkoušet filmový, televizní i divadelní scénář. Psal jsem i scénář televizní show vysílané v prime time, večer Taneční skupina roku 2010, což byla výzva. Psal jsem také několik let scénáře pro jeden z nejsledovanějších pořadů TV Barrandov Soudkyně Barbara, coby jeden z týmu scenáristů. Zejména díl s názvem Hmyzák (2017/196) jsem si opravdu užil. Scénář je svébytná profese. Musíte vědět co je vidět, co je slyšet, a napsat to tak, aby to každý další člověk za vámi viděl stejně jako vy. Dramaturg, režisér, produkce... Vždy ve svých přednáškách zmiňuji jméno Jaroslav Dietl. Nebyl a troufám si tvrdit, že možná ani není další takový tvůrce, který uměl pracovat s postavami jako Michelangelo Buonarroti se štětcem a dlátem. Dokázal je představit přirozeně a během okamžiku, aby divák mohl poklidně sledovat příběh a netrápit se komplikovaným poznáváním jeho aktérů. A to je jen jeden z mnoha Dietlových plusů. Já vám přeji, abyste při psaní scénáře byli zasypáni jeho hvězdným prachem a dařilo se vám tvořit živé osudy aspoň zčásti jako jemu.

Na snímku Jaroslav Dietl ve své pracovně. Denně včetně svátků napsal perem ručně 15 stránek scénáře.

Kouzlo dialogu, který šustí životem, nikoli papírem

Zdaleka největší pastí pro začínající i mírně pokročilé autory jsou dialogy. Velmi často se stává, že postavy říkají nahlas věci, které už divák dávno ví, nebo si navzájem uměle vysvětlují svou minulost jen proto, aby autor pohodlně předal informace publiku. Tomu se v drsné filmařské branži říká "expozice přes hubu" a je to spolehlivý zabiják napětí. Dejte raději svým hrdinům skrytá tajemství. Nechte je mluvit v náznacích, pracujte s hutným podtextem. Lidé v běžném životě totiž téměř nikdy neříkají přímo to, co si skutečně myslí. Běžně se vyhýbají konfliktům, lžou, mlží a kličkují. A přesně tento přístup dělá postavy na plátně uvěřitelnými a pulzujícími životem.

Když promluví mistři: Od hollywoodských trháků po divadelní intimitu

Když se podíváte pod pokličku skutečným mistrům, zjistíte, že i ta nejpřísnější oborová pravidla lze ohýbat ve prospěch emocí a příběhu. Zářným příkladem jsou scénáře Jamese Camerona k filmům jako Terminátor nebo Avatar. Cameronův styl se čte jako naprostá adrenalinová jízda – autor hojně využívá velká písmena pro zdůraznění ohlušujících zvuků a akce, sází na úderná slova a neváhá rovnou do textu propašovat přesné kamerové úhly. Na papíře tak de facto rovnou režíruje. Oproti tomu opus magnum Boyhood od Richarda Linklatera působí neuvěřitelně civilně a nenápadně. Žádné zběsilé akční popisy, žádná velká dramata. Jen přirozený tok času, běžné rodinné rozhovory a drtivá autenticita všedního dne, která vás vtáhne svou hlubokou lidskostí. A jak se tvoří čistá magie? Když Steve Kloves adaptoval Harryho Pottera, každý magický úkaz, oslňující záblesk či nečekaný zvuk na stránce graficky vypíchl, aby čtenáře – a následně i zástupy trikařů – okamžitě upozornil na nadpřirozený element, který právě rozzářil scénu.

Zajímavý je i pohled do našich vod. Český scénář k filmu Gympl naplno odhaluje tuzemskou praxi, kdy se autoři s formátem příliš nepářou a rovnou do hlaviček scén píšou pokyny jako "koleje 20 m", čímž v podstatě smazávají hranici mezi literárním a technickým scénářem. Zcela svébytný a nečekaný vesmír pak představuje divadlo, kde si s popisy exteriérů neškrtnete. Přečtěte si moje monodrama Krev mé krve. Žádné střihy, žádné střídání lokací, žádné berličky. Celý příběh stojí výhradně na jediné postavě, Alicii, a jejím místy až fyzicky bolavém vnitřním monologu. Na začátku se jen ztlumí světla, zazní ikonický hlas Louise Armstronga a od té chvíle autor pracuje s naprosto obnaženou emocí. Divadlo totiž nikdy neodpouští a neschová se za vizuální efekty – ukazuje hrdinu až na dřeň. Tyto ukázky by pro vás měly být důkazem, že formát je pouze plátnem. Barvy už si mícháte vy sami. Zapomeňte tedy na chvíli na budoucí slávu a červené koberce. Sedněte si k počítači, otevřete prázdnou, děsivě bílou stránku a začněte stavět. Cihlu po cihle, scénu po scéně. Bude to pekelně těžké, svůj text mnohokrát škrtnete a přepíšete, ale ten krystalický pocit, když do sebe všechno konečně logicky zaklapne, ten za tu dřinu absolutně stojí. Tak na co ještě čekáte? Kurzor na monitoru už netrpělivě bliká!

A na závěr jsem pro vás připravil opět pár inspirativních věcí ke stažení. Jsou mezi nimi scénáře filmů, které diváci milují. Z mé tvorby pak zmíněný divadelní scénář monodrama Krev mé krve nebo také uvedený Hmyzák. Ze zahraničních hitů si můžete přečíst scénáře snímků A Star Is Born, Avatar, Harry Potter and the Prisoner from Azkaban nebo Terminator. Českou produkci reprezentuje Gympl. (Jednotlivé scénáře stáhnete kliknutím na název.)

Při tvorbě textu byly využity externí zdroje informací...