Podcast: Karin Lednická otevírá třinácté komnaty i v pokračování Šikmého kostela
Kdo loni nečetl 'Lednickou', jako by v knižním světě neexistoval. Její románová 'kronika ztraceného města' Karwiné, nazvaná Šikmý kostel, letos pokračuje druhým dílem. A opět je strhující.
Možná se sluší na úvod připomenout, že loňský první díl trilogie Šikmý kostel se bez zadýchání stal absolutním vítězem ankety Kniha roku nadačního fondu Čtení tě mění za rok 2020. Oslovil statisíce čtenářů, kteří už se nemohli dočkat, až letos navážou na cestu historií jednoho dávno zaniklého místa naší země, jíž se kdysi říkalo Karwiná. "Z ní už zbyl jen šikmý kostel, který dal mé románové trilogii název, hřbitov, kaplička a tři šachty," prozradila autorka bestselleru Karin Lednická v pořadu Podcast Blesku.
Letos se už podruhé čtenáři setkali s Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel. Jak uvádí anotace druhého dílu, vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné - jak se nyní město jmenuje - se stále velmi silně projevují důsledky předešlého dramatického dění. Prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém. I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou společenských změn a hospodářského rozmachu. Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí po ní opětovný vzestup nacionalistických nálad. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde.
Řešíme co "oni", ale máme se lépe
I tentokrát je román vystavěn na skutečných událostech, i tentokrát je však živější, než stohy učebnic a hodiny dějepisu. Šikmým kostelem Lednická nesupluje přednášky o kraji, v němž žila a který jí učaroval. Naopak, poeticky řečeno, rozmotává jemná vlákna minulosti, aby je předložila čtenáři v neskutečně živém a chytlavém pojetí. Otevírá palčivá témata i prachobyčejné lidské osudy, které se s velkými dějinnými událostmi chtě nechtě svazují. Tak, jak to známe i my - přestože desítky let vzdálení románovým hrdinům.
Podívejte se na rozhovor ve videu:
Lednické se už loni podařil nevídaný kousek. V krátké době svou prvotinou oslovila tisíce čtenářů, kteří do té doby měli jen velmi mlhavou představu o místech, lidech a historii tohoto kraje. "Mám obrovskou radost, že ty knihy k němu přitáhly tolika pozornosti," říká Lednická. Jedním z důvodů může být zjištění, že lidé doby, kdy se příběh odehrává (tedy období od konce 19. století až do 60. let 20. století), měli stejná trápení a prožívali obdobné radosti, jako dnes my. "Odlišuje nás to, že se máme v mnoha ohledech lépe. Neřešíme takové problémy, jako oni," míní Lednická.
Věci, o nichž se roky nemluvilo
Kromě toho, že kniha je psaná příjemným jazykem, srozumitelným, vlídným, s vypravěčskou zručností, kdy čtenář chce odhalovat další a další kapitoly, otevírá také mnoho dosud na petlici zavřených témat. "Oba zatím vydané příběhy odrážejí opravdu reálnou historii. Otevřela jsem jimi několik třináctých komnat," přiznává autorka. Obávala se přitom reakcí pamětníků a lidí pocházejících z rodin, kterých se léta zamlčované skutečnosti dotkly. "Dnes mi lidé třeba říkají: aha, tak o tomhle se u nás doma nesmělo mluvit, to je to, kvůli čemu děda odcházel od večeře..."
Lednická na řádcích svých knih rozehrává obrovskou, palčivou a přitom laskavou, dojemnou i veselou hru s emocemi protínajícími myšlenky. Neplní papír prázdnými slovy, ale dotýká se čtenářů uvnitř. Je výjimečným zprostředkovatelem minulosti. A předkládá ji tak, že pokaždé, když musí čtenář od knihy vstát, téměř cítí na rtech uhelný prach, vůni čerstvě rozhrnuté hlíny u Barbořiných růží nebo piva podávaného u Mokrošky... A těší se i obává dokončení ságy. Protože chce vědět, jak jeho oblíbení hrdinové dopadnou. Protože takových knih, jakými jsou romány Šikmý kostel, je jako šafránu. Protože s každou další stránkou chce ještě víc. I vy budete...
Hodnocení knihy: 100 %
Vytvořeno pro Podcast Blesku, Blesk.cz, 20. 2. 2021.