Fascinující, drsné i povznášející – dobrodružství, které začíná na prázdné stránce

Můžete cokoli! To je věta, kterou ode mě lidé na přednáškách slýchají stále dokola. A dodávám: herci nemohou za jeviště, malíři mimo plátno, sochaři nad rámec bloku kamene (i když v přeneseném slovy smyslu ano, umění nezná hranic, že?!). Ale my psavci? My nemáme žádné hranice, cokoli je možné, cokoli může existovat, kamkoli se smíme vydat. V tom je síla vyprávění. Pokud v sobě cítíte tu potřebu sdělovat příběhy, pokud máte touhu zaplnit stránky vlastními texty, pusťte se do toho. Psaní je profese, je třeba jej ovládnout, naučit se správným postupům. Máte-li jen kapku talentu a smyslu pro psaní, budete odměněni vy i čtenáři.

Psaní je sice hluboce samotářská, ale naprosto nádherná činnost, při které jako autor můžete úplně cokoli, neříkal jsem to už? Je to vyprávění, dobrodružství, únik ze šedi i objevování neprobádaných koutů vlastní duše. Spojuje v sobě fascinující hru, drsný zápas s bílou plochou monitoru či papíru i čisté, povznášející štěstí ze stvoření nového světa. Pokud k němu přistoupíte s profesionální vážností, ale s lehkostí koníčku, získáte superschopnost, která vám navždy a zcela od základu změní život. Múzy přicházet mohou, ale nemusí. Jste tady vy. Určujete, co a kdy budete psát, jak to bude obsáhlé, jaký žánr zrovna ochutnáte. Tak dobrou chuť!

Absolutní moc za klávesnicí

Začněme malým, upřímným doznáním: psaní je trestuhodně samotářská disciplína. Nikdo za vás tu správnou metaforu nevymyslí a žádná komise vám neschválí barvu hrdinova kabátu. Sedíte sami v tichu pokoje, obklopeni jen šálkem dávno vystydlého, hořkého kafe, blikajícím kurzorem a vlastním tvůrčím šílenstvím. Jenže právě v této dobrovolné izolaci se rodí ta nejčistší svoboda. Jakmile se vaše prsty dotknou klávesnice, stáváte se bůžkem, jak trefně říkával Arnošt Lustig. Tvoříte z ničeho něco a v tomto mikrosvětě máte absolutní, až mrazivou moc. Chcete nechat vybuchnout Eiffelovku, poslat cynického detektiva na rande s mluvícím kocourem, nebo nechat padat fialový sníh? Jediným úderem do klávesy je to realita. V tomto světě neexistují žádné rozpočtové škrty, otravní šéfové ani fyzikální zákony. Psaní je fascinující, zábavná, drsná i povznášející hra, kde limity určuje pouze vaše odvaha a šířka vaší představivosti.

Dobrodružství bez pasu a letenek

Psaní je nejlevnější letenkou do neznáma a zároveň tou nejhlubší expedicí do vlastní mysli. Je to dobrodružství, které nevyžaduje pas, očkování ani drahé outdoorové vybavení. Stačí vám obyčejný kus papíru nebo notebook a najednou se ocitáte na vlnách oceánu fiktivních osudů. Je to únik, ale nikoliv zbabělý – je to únik objevný. Hledáte odpovědi na otázky, které se bojíte položit nahlas, a skrze své postavy prožíváte emoce, které by se vám do jednoho běžného lidského života nikdy nevešly. Někdy je to neuvěřitelně zábavné, když vaši hrdinové začnou v dialozích jiskřit humorem, jindy je to drsné, když jim musíte do cesty postavit tragédii, abyste zjistili, z jakého těsta jsou vlastně uplácaní. Jako autor si totiž nemůžete jen tak hrát na jistotu. Musíte jít s kůží na trh, brousit řemeslo, zkoumat kompozici a stavět literární cihly s trpělivostí středověkého stavitele kamenných katedrál.

Profesionální přístup, obyčejná radost

Věnovat se tvůrčímu psaní profesionálně i jako koníčku je ten nejlepší životní hack, jaký si můžete dopřát. Co to vlastně znamená? Znamená to, že se učíte pravidla řemesla – jak vystavět zápletku, jak vdechnout život postavám, jak pracovat s napětím –, ale nepíšete pod bičem nakladatelských termínů či komerčního tlaku. Píšete pro tu čistou radost z tvoření, pro ten magický okamžik, kdy se střípky nápadů spojí v organický celek. Psaní vás naučí vnímat svět kolem sebe v mnohem ostřejších barvách. Začnete si všímat, jak se lidé v tramvaji vyhýbají očnímu kontaktu, jak voní vzduch před bouřkou nebo jak legračně gestikuluje váš soused. Všechno se stává materiálem pro příští příběh. Přestanete se v životě nudit, protože v každé nudné chvíli můžete v duchu spřádat nitky příštího románu. Tak zavřete dveře, vypněte mobilní telefon a dovolte si ten luxus být chvíli sami. Svět venku počká, ale ten váš vnitřní právě teď touží po tom, abyste ho napsali. Každá napsaná věta je tichým triumfem nad chaosem každodennosti, drahokamem, který si odnášíte ze své samoty jako kousíček naděje.