Madeira: portugalský šperk na dosah ruky, kde jaro a zážitky nikdy nekončí
Lány stále rozkvétajících květin, místa plná chutí a možností, které dovolují se denně zasnít - i to je Madeira. Ráj, kde jaro trvá celý rok a nikdo nikam nespěchá. Jen si to zkuste představit...
Místo, kde stačí udělat pár desítek kroků a z prosluněné pláže se přemístíte do zamlžených kopců plných prudkých srázů a divoké zeleně. Místo, kde lidé mají čas se zastavit, vzájemně se usmívat a příjemně si popovídat. A také místo, které je celý rok zářivé a plné barev jako paleta šíleného malíře. Hotovo? Teď máte letmou představu o tom, co nabízí Madeira.
Doslova brož na večerním šatu Atlantického oceánu, rodinný poklad Portugalska, to je Madeira. Ostrov, který dva roky po sobě a celkově počtvrté od své první účasti získal v hodnocení World Travel Awards, což je ocenění srovnatelné s filmovými Oscary, cenu v kategorii nejlepší evropská ostrovní turistická destinace. Madeiře se říká "ostrov věčného jara" a skutečně nejde jen o reklamní slogan. Madeira kvete v každé roční době, takže ať už nyní plánujete letní či zimní dovolenou, neměli byste Madeiru přehlédnout.
Madeira nabízí na rozloze zhruba 800 kilometrů čtverečních bezpočet aktivit a zážitků. Její kouzlo spočívá i v tom, že je jako místo dovolené vhodná pro mladé dobrodruhy, rodiny s dětmi, samotáře i seniory. V dosahu (letecky to sem trvá s přestupem v Lisabonu jen kolem čtyř hodin) je krajina plná slunce a nádherné přírody. Přitom hlavní město Funchal, založené kolem roku 1421, je moderním městem, na která jsme v Evropě zvyklí. Jeho výhodou pro turisty je udržování tradic a hlavně krátká vzdálenost za dobrodružstvími i výlety. Funchal, jehož název pochází z portugalského výrazu pro fenykl, tedy funcho, nabízí příjemné kavárny, restaurace, romantická zákoutí a třeba také proslulý trh.
Je libo koše plné exotického ovoce, skutečně čerstvé a chutné ryby či snad nepřeberné množství květin, které si lze odvézt i domů? Trh ve Funchalu je pro chuťové kanálky návštěvníka tím, čím rudý hadr pro býka. Jedině tady můžete ochutnat například madeirské banány, jejichž vývoz mimo ostrov zakázala Evropská unie, protože jsou mimo normy - kratší a sladší než jihoamerické. Dále pak třeba ovoce podobné "dračímu vejci", tedy cherimoya. Smetanově zbarvená dužina chutí připomíná máslový, vanilkový či lehce banánový dezert. Pochutnáte si, světe div se, i na plodech monstery, kterou jako pokojovku najdeme i v řadě našich domácností. Její šiškovité plody připomínají podlouhlý nezralý ananas a chutnají jako jeho kombinace s banánem a vanilkou. Samozřejmostí jsou čerstvé maracuji, avokáda, manga a další i méně známé druhy.
Když už jsme u toho jídla... Samozřejmě si na Madeiře můžete dát skvělý steak nebo proslulé speciality z portugalského černého prasete. Ovšem, chcete-li něco nového, zkuste rybu jménem espada (meč). Tato tajuplná ryba vypadá jako prehistorické monstrum, ale její maso je jemné, chutné a téměř bez kostí. Tkaničnice, jak se rybě říká česky, je dravá ryba žijící v hloubce až 1700 metrů úpod hladinou oceánu. Madeirští rybáři specializovaní na její lov ji chytají hlavně v okolí Câmara de Lobos. Ochutnat ji můžete smaženou, grilovanou, v polévce a na mnoho dalších způsobů, vždy však znamenitě. Určitě ji ochutnejte osmaženou s banánem a sýrem!
Až se pořádně nadlábnete, je čas na odpočinek. Na vás je, zda se přitom chcete hýbat nebo skutečně relaxovat. Jsme na ostrově, tudíž pláží písčitých i kamenitých je tu dostatek. Turisté mohou navštívit vesničky, které vypadají jako by je tu zapomněli filmaři - skromné a malebné, například jako São Vicente na severním pobřeží, jemuž dominuje malá kaple postavená uvnitř čedičové skály. Na opačné jižní straně pak najdete obec Câmara de Lobos, která turistům nabízí mimo jiné krásný výhled na pobřeží z vyhlídky s prosklenou podlahou.
Na nedalekém Porto Santu, nejmenším ostrově Madeiry, můžete zdolávat jeho vrcholky anebo se třeba ze samotného Funchalu nechat vyvézt lanovkou do nadmořské výšky zhruba 560 metrů, kde stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie (Monte). U něj pocítíte, budete-li chtít, kousek domoviny. Překvapivě (pro ty, kdo nemají dějepis právě v malíčku) se tu v levé postranní lodi kostela nachází sarkofág s ostatky posledního rakousko-uherského císaře a českého krále Karla I. Ten přišel do Funchalu jako vyhnanec 19. listopadu 1921. Ani odtud, z jednoho ze stovek kopců, nemusíte po svých. V tradičních koších připomínajících saně vás dolů po Carros de Cestos (Sáňkařská dráha) svezou, stejně jako třeba kdysi císařovnu Sissi, siláci v bílém a se slamáky na hlavách.
Pokud jsou vám málo procházky, historie a gurmánské požitky, stačí říct. Ačkoliv je život na Madeiře především poklidný, pro turisty prahnoucí po dobrodružství to platit nemusí. Vydat se můžete třeba do výšek k vrcholkům kopců a začátku levád, umělých vodních kanálů sloužících primárně pro zavlažování. Z horké pláže jste tak během okamžiku v prostředí připomínajícím brazilskou džungli, ovšem bez nebezpečných tvorů a hmyzu. V nabídce dalších aktivit pak nechybí pozorování delfínů, velkých želv a dokonce velryb z lodi, možnost vidět Madeiru ze vzduchu na paraglidingovém křídle (padákovém kluzáku) nebo naopak prozkoumat vraky a ryby v oceánu coby potápěč. Vodní sporty a cyklistika jsou naprostou samozřejmostí.
Co dodat na závěr? Že o Madeiře by se dalo vyprávět ještě dlouho. Že je málo tak bezpečných míst na zemi, kam můžete s rodinou cestovat. Že Madeira je místo, kam má smysl se vracet a pokaždé poznat jinou její část. A proto se k ní ještě vrátíme i my.