Papírový stroj času: Jak Zemanova Cesta do pravěku znovu ožívá a voní dálkami
Bývají filmy, které po závěrečných titulcích tiše vyšumí z paměti, a pak jsou ty, do nichž byste nejraději rovnou fyzicky vstoupili. Zemanova kultovní Cesta do pravěku funguje jako absolutní magnet na klukovskou zvědavost už od roku 1955. Nyní, po bezmála sedmdesáti letech, získává tento milník světové kinematografie konečně svou zaslouženou a hmatatelnou knižní podobu.
Deník Cesty do pravěku přitom zdaleka nepředstavuje jen nějaký líbivý komerční suvenýr. Je to plnohodnotný, láskyplně stvořený artefakt s obrovskou duší, z nějž takřka kape ledová prvohorní voda a sálá napětí dávno zmizelých světů.
Zhmotnit mezinárodní legendu
Vydávat v současné roztěkané a digitálně přesycené době publikace, jež se pokoušejí resuscitovat staré filmové hity, představuje náročnou disciplínu. Většina podobných pokusů končí u sterilních encyklopedií bez kapky emocí. Grafik a spoluzakladatel pražského Muzea Karla Zemana Jakub Fabel na to ovšem šel z úplně opačného konce. Nesnažil se klasický narativ suše převyprávět, ale vytáhl z filmového plátna tu nejcennější možnou relikvii – osobní deník. Výsledkem je vizuálně fascinující rekonstrukce sešitu, který si během legendární expedice vede její racionální hlavní kronikář, Petr.
Není to přitom ledajaký úkol, protože Zemanovo dílo má neotřesitelný globální přesah. V době, kdy za oceánem ohromoval svými triky americký mág Ray Harryhausen, dokázal Karel Zeman za železnou oponou stvořit svět, který byl nejen trikově srovnatelný, ale díky svému poetickému a edukativnímu základu i mnohem hlubší. Snímek se s ohromným úspěchem promítal v desítkách zemí světa a v Americe pod názvem Journey to the Beginning of Time vychoval celé generace budoucích filmařů. Ostatně k Zemanově odkazu se dodnes hrdě hlásí i světoví tvůrci jako John Stevenson. Právě tento monumentální odkaz nyní dostává podobu, kterou si můžete natrvalo postavit do domácí knihovny.
Když stránky vyprávějí příběh
Už při prvním fyzickém kontaktu s knihou okamžitě zaujme její hmatatelná bytelnost. Pevné desky ukrývají osmdesát stran, jež s absolutní péčí simulují reálný cestovní zápisník. Každý list je vizuálně poznamenaný blátem třetihor, zdánlivě zažloutlý stářím, plný drobných šmouh, dobových náčrtů a ohraničený vlepenými fotografiemi. Z každé stránky dýchá čirá odvaha, touha po objevování i hluboký respekt k prehistorické přírodě. Čtenář nedrží v rukou obyčejnou knihu, ale pečlivě koncipovanou iluzi. Přesně tu knihu, kterou s mírným dojetím a nostalgií otevře se svými dětmi či vnoučaty těsně předtím, než společně usednou k projekci digitálně zrestaurovaného filmu.
Od promrzlých ker až k prvohornímu moři
Největší kouzlo celého konceptu spočívá v nekompromisně a důsledně budované atmosféře. Listování plynule přechází od promrzlých ledových ker doby ledové, přes něž podle zápisků "neprojede ani ledoborec", až po bujné a dusné pralesy. Tam se mezi prastarými stromy nepozorovaně pasou prehistoričtí bizoni a obří dravý pták Phorusrhacos se dává do svého hrozivého úprku. Každá dvoustrana spolehlivě funguje jako samostatná, izolovaná časová kapsle.
Kniha chytře udržuje čtenářovu pozornost dravou koláží krátkých postřehů, napínavých scén a vlepených útržků ručně kreslených geologických tabulek. Úžasné první setkání se srstnatým mamutem, fascinující detailní průzkum kostěných plátů mrtvého stegosaura na břehu řeky i závěrečné mrazivé a mystické ticho silurského moře – to vše tu má své nezastupitelné a emotivní místo.
Nesmrtelné klukovské archetypy
V autenticky znějících textech znovu ožívají archetypy postav, jež přímo definovaly dětství nejedné generace diváků. Je tu Jirkovo naivní, ale naprosto nakažlivé a upřímné nadšení pro sebemenší prvohorní zkameněliny. Sledujeme Toníkovy permanentně nebezpečné fotografické eskapády v zrádných bažinách, kde riskuje vlastní krk pro jediný dobrý záběr, i Jendovu starší, zodpovědnou a tichou vůdčí sílu. Sledovat, jak skvěle a nenuceně funguje tento přímočarý příběh party obyčejných zvídavých kluků i dnes, přináší mimořádně osvěžující pocit. Zemanova vizionářská podoba přírody, v níž chlapci zdaleka nejsou agresivními dobyvateli, ale spíše pokornými hosty s očima dokořán, má obrovskou a nadčasovou sílu.
Národní poklad, který pomáhá
Fakt, že vznik knihy tak masivně podpořila rozsáhlá komunita stovek štědrých lidí v úspěšné crowdfundingové kampani na platformě Donio (s vybranou částkou vysoce přesahující milion korun) a že celý projekt získal i osobní, srdečné požehnání režisérovy dcery Ludmily Zemanové, jen dokládá, jak hluboko je tato látka vryta do našeho kulturního DNA. Část samotného nákladu navíc putuje z iniciativy tvůrců přímo do vybraných dětských domovů, což z celého projektu nečiní jen skvělý produkt, ale především dílo s hlubokým společenským přesahem.
Deník Cesty do pravěku je zkrátka do detailu vymazleným, mistrovským generačním mostem. Slouží jako bezchybný vizuální spouštěč vzpomínek pro všechny dospělé pamětníky a zároveň funguje jako napínavá a bezpečná pozvánka do světa bezbřehé fantazie pro ty úplně nejmenší. Až si po celodenním shonu poprvé sednete do křesla, knihu otevřete a začtete se do prvních řádků, takřka fyzicky uslyšíte to známé a tiché cachtání dřevěných vesel o hladinu podzemní řeky. Magie Karla Zemana totiž spolehlivě funguje pořád. Zcela stoprocentně a nezastavitelně.
Hodnocení: 90 %
Publikováno také na Blesk.cz/Kultura.