Přestaňte bušit do klávesnice a konečně otevřete knihu

Chtěli byste napsat geniální román, ale vaše pracně budované věty připomínají spíše technický návod k sestavení zahradního domku? Možná děláte tu nejklasičtější chybu všech literárních nadšenců: příliš mnoho píšete a zoufale málo čtete.

Představa, že se ráno probudíte s polibkem Múzy a bez jakékoliv přípravy vysypete z rukávu literární klenot, je sice okouzlujícím způsobem romantická, ale statisticky asi stejně pravděpodobná jako výhra jackpotu bez vsazeného tiketu. Psaní bez předchozího čtení je jako pokus řídit formuli 1 bez toho, abyste kdy viděli asfaltovou silnici, nebo uvařit michelinské menu, když se celý život živíte výhradně instantní nudlovou polévkou. Pokud chcete skutečně ovládnout spisovatelské řemeslo, musíte nejprve detailně pochopit, jak ho dělají ti nejlepší. Učit se od skutečných mistrů v oboru totiž dává dokonalý smysl a kvalitní kniha je tím vůbec nejlepším trenažérem.

Zloději slov a lovci metafor

Hluboké čtení rozhodně není pasivní zahálení na gauči. Je to ten nejvydatnější, zcela legální doping pro vaši slovní zásobu a komunikační obratnost. Váš mozek funguje jako dokonalá houba – když čte, nevědomky nasává přirozený rytmus vět, neotřelé obraty a stylistické vzorce, které byste u ranní kávy sami nikdy nevymysleli. Moderní kognitivní věda (například rozsáhlé studie profesora Steva Grahama o úzkém propojení čtenářských a pisatelských dovedností) jasně potvrzuje, že kontakt s kvalitní literaturou spouští takzvané implicitní učení. Zcela bezbolestně a bez úmorného biflování si tak osvojujete pravidla syntaxe a dramaticky rozšiřujete svůj arzenál vyjadřovacích prostředků. Když pak usednete ke klávesnici, místo ohraného klišé najednou přirozeně sáhnete po obrazu, ze kterého se čtenáři zatají dech.

Jak ukrást Hemingwayův rytmus

Každý velký a uznávaný autor byl nejdříve vášnivým čtenářem. Slavný novinář Hunter S. Thompson šel ve svých začátcích dokonce tak daleko, že na starém psacím stroji slovo od slova přepisoval celé romány Velký Gatsby od Francise Scotta Fitzgeralda nebo Sbohem, armádo od Ernesta Hemingwaye. Proč to proboha dělal? Chtěl jednoduše fyzicky zažít, jaké to přesně je, psát skutečné mistrovské dílo, a vtisknout si hypnotický rytmus jejich prózy přímo do svalové paměti. Mistr hororu Stephen King ve svém kultovním manifestu O psaní bez obalu prohlašuje: "Pokud nemáte čas na čtení, nemáte čas (ani nástroje) na psaní. Je to jednoduché jako facka." Čtením totiž odhalujete zvyklosti, skryté triky a konstrukční plány těch nejlepších stavitelů příběhů. Je to jako nahlížet literárním mistrům pod prsty přímo v jejich tajné dílně.

Literární vegetariánství zkrátka nefunguje

Nemůžete psát skvělé a strhující příběhy, pokud neznáte jejich topografickou mapu. Spisovatel, který sveřepě odmítá číst, je jako hudební skladatel, který si dobrovolně propíchl bubínky. Zkušené, pomalé a vnímavé čtení vám ukáže, kde zruční autoři kladou dějové háčky, jak brilantně kočírují dialogy, jak pracují s gradujícím napětím a kdy naopak nechávají své postavy výmluvně promlouvat tichem. Jak říkal spisovatel Arnošt Lustig na svých legendárních kurzech: psaní nesmí být nikdy nuda. A ten nejlepší možný způsob, jak se nudě vyhnout, je bedlivě sledovat, jak mistrně se jí vyhýbají druzí. Chcete-li překonávat hranice a s gustem porušovat zavedená pravidla tvůrčího psaní, musíte je nejprve dokonale a intimně znát z dlouhodobé praxe. Odložte proto na chvíli svůj vlastní rozepsaný rukopis, zajděte do nejbližší knihovny a nechte se cíleně infikovat genialitou druhých. Vaše vlastní věty vám za to jednoho dne poděkují – a vaši budoucí čtenáři jakbysmet.

Kniha jako kognitivní trenažér

Pravidelný kontakt s hutným textem navíc prokazatelně mění strukturu mozku. Kognitivní neurověda dokazuje, že čtení fikce aktivuje stejné neuronové sítě jako reálné sociální interakce, čímž zásadně posiluje empatii a teorii mysli – vlastnosti, které jsou pro tvorbu uvěřitelných a vrstevnatých postav naprosto klíčové. Učit se od těch nejlepších není žádná ostuda, je to naopak ta nejkratší možná cesta k vytouženému mistrovství. Jazyk je divoký, živý organismus a jediný spolehlivý způsob, jak ho zkrotit, je pozorovat ho přímo v akci. Takže namočte pero do inkoustu nespoutané fantazie, ale nezapomeňte předtím otočit pár skvělých cizích stránek.

Při tvorbě textu byly využity externí zdroje informací...