Agnieszka Hollandová (71): O Šarlatánovi, českých příbězích i poklescích Hollywoodu

Jakmile tato drobná žena přijde na plac, všichni zpozorní. Agnieszka Hollandová (71) nepotřebuje křičet, se svým štábem si vždy rozumí. V úctě ji mají odborníci i diváci po celém světě, jimž právě představuje neobyčejný osud jednoho téměř zapomenutého českého bylinkáře.

Film Šarlatán vtrhl do českých kin poté, co jej v únoru na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale provázel bouřlivý aplaus. Jeho cestu k tuzemským divákům přerušil koronavirus. Odhalit osud znalce bylin Jana Mikoláška (†84) jim pomáhá polská režisérka a absolvetka pražské FAMU Agnieszka Hollandová. Snímek natočila v hlavních rolích s Ivanem (56) a Josefem (19) Trojanovými či slovenským hereckým idolem Jurajem Lojem (37). Nejen o svém nejnovějším snímku promluvila 18. srpna 2020 v rozhovoru pro Blesk.TV.

Jaké je pro režiséra vyprávění skutečných lidských osudů?

"Je to větší zodpovědnost. Ten člověk existoval a vždy o něm existuje ve vesmíru nějaká stopa pravdy. Proto bych dělala vysloveně životopisné filmy nerada. Skutečná osobnost mě zajímá ve chvíli, kdy se stává vlastnictvím světa. Kdy je scénář napsaný jako fikce."

Mikolášek prožil časy své největší slávy koncem 40. let minulého století, ví se toho o něm málo. Čím myslíte, že si získá současné diváky?

"Je prostě zajímavý. Film vypráví neobyčejný osud neobyčejného člověka, který měl neobyčejný dar. Znal něco, co neví ani dnešní lékaři. Měl miliony pacientů, mnohým výrazně pomohl... Zajímavá je i doba, kdy působil - mezi dvěma válkami. My jsme se snažili vyprávět takové univerzální drama pýchy, slabosti i síly, lásky a konformismu, zbabělosti i odvahy..."

Foto: archiv autora. - Hollandová režírovala i několik dílů seriálu Zločin (The Killing) s Mireille Enosovou a Joelem Kinnamanem, jehož dokonce dvě řady si fanoušci doslova vyprosili. / V ceněném snímku Hořící keř diváci sledovali osudy matky Jana Palacha a hlavně advokátky rodiny, Dagmar Burešové, v podání Táni Pauhofové (37). / I mezi režiséry v Česku trvale reprízovaných Odložených případů (2003 až 2010) Hollandová zářila. / Kariéru Kevina Spaceyho (61) zastavily hříchy z mládí odhalené hnutím #MeToo. V seriálu Dům z karet skončil ze dne na den.

Jak už jste přesvědčila třeba díky filmu Hořící keř, dokážete velmi dobře vyprávět i příběhy 'za příběhy', tedy to, co se odehrává takzvaně v druhém plánu. Baví vás objevovat tyhle linky?

"Mám ráda, když film má vrstvy. Když nevidíte všechno hned a cítíte, že je v něm určitá hloubka, nějaký další osud nebo jeho část, kterou ani neukážeme. Šarlatán je vlastně 'epický komorní' film. Odehrává se během čtyřiceti let, ale zároveň se soustředí jen na několik postav."

Scénář Šarlatána vás prý zaujal natolik, že se vám o něm zdálo. Bylo pro vás důležité cítit příběh filmu i na počátku vaší kariéry nebo jste tehdy chtěla točit za každou cenu?

"Za každou cenu, ale vždy jsem to brala velmi osobně, nikdy bych netočila nic, co jsem necítila. Když dělám film, je mojí součástí. Byla bych nešťastná, kdybych dělala něco, co necítím."

Vždy si pochvalujete české štáby, ač máte zkušenost s velkými americkými produkcemi. Čím jsou pro vás česká témata a týmy tak lákavé?

"Česko, to je skutečně takový střed Evropy a ta je středem světa. České pády i úspěchy rezonují ve světě, když je odvyprávíte správným způsobem. Ze země, která má 10 milionů obyvatel, mohou přijít historky a zkušenosti blízké a zajímavé pro všechny. To je také součást mého úsilí. A čeští filmaři? Jsou skvělí a profesionální. Když jsme například na Šarlatánovi potřebovali speciální masky pro Ivana Trojana, to byla jedna z nejlepších zkušeností, jaké jsem s maskéry měla. Ani v Hollywoodu jsem tak dobré nepotkala.

Vytvořeno pro Blesk.TV a deník Blesk 18. 8. 2020.