Libuše Šafránková (†68): Role, které ji prozradily

12.06.2021

Jaké bylo herectví milované Libušky Šafránkové (†68)? V čem spočívalo kouzlo, jímž získávala diváky? To prozrazuje trojlístek rolí, které symbolizují její práci a desítky postav, v nichž nás dojímala, rozesmála a dotýkala se našich srdcí.

Nebyla to Popelka a její šaty vyšívané, jasný pane, kdo v úvodu kariéry Libuše Šafránkové prozradil, jaká herečka byla objevena pro filmový, televizní i divadelní svět. Hned v roce 1971, kdy absolvovala dramatické oddělení brněnské Státní konzervatoře, ukázala svou dívčí rolí Barunky v dvoudílné Babičce (1971) Antonína Moskalyka (†75), s kým mohou režiséři počítat. K tomu se ještě dostaneme, ale - jaké tedy bylo herectví Šafránkové? Dalo by se shrnout několika slovy.

Byla kultivovaná, stejně křehká a ryze ženská, jako povznesená nad mužský svět a vtipkující, rozverná. Byla ve svém projevu specifická. Nepotřebovala křičet, používat velká gesta a "zalehnout" filmový plac nebo jeviště. Ovládala je s grácií a jistotou krasobruslařky tak nějak samozřejmě (to slovo ještě zopakujeme). V každé roli přinášela to nejlepší z hereckého umění, jednoduše, bez pozlátka. Nebyla nikdy tím, co nazýváme "femme fatale", ale přece o ní snily celé generace mužů. I v pokročilém věku zůstávala "naší Libuškou", vždy vítaným hostem, který vstupoval do našich domácností díky svému talentu a práci. Nebyla jevištní ani filmový solitér, přesto byla jedinečná, i v davu jasně zářila. Jako skutečná večernice na noční obloze.

Barunka rozvinula vějíř

Šafránkové bylo teprve 18 let, když po boku Jarmily Kurandové (†88) předstoupila poprvé před diváky coby Barunka. Právem tu na sebe strhla pozornost, a i vedle svých zkušenějších spoluhráčů ukázala, co se v ní ukrývá. V průběhu dvoudílné adaptace nejznámější knihy Boženy Němcové (†41) rozvinula celý vějíř poloh. Její postava je pestrobarevná rozpustilostí venkovské holky, jímavá v prožitcích první lásky, dramatická na pozadí příběhů odehrávajících se v jejím okolí až po závěr, kdy jako dospívající dívka uzavírá celé vyprávění. Všechnu tu Barunčinu nevinnost, křehkost, ale i kuráž pak zúročila o dva roky později, když natočila pod vedením Václava Vorlíčka (†88) přelomové Tři oříšky pro Popelku (1973). Tam navíc i dospělou samozřejmost, s jakou své postavy předkládala po celý život.

Libuše Šafránková ve snímku Přijde letos Ježíšek? (Zdroj: Nur Rubio Sherwell Machete Producciones, hlavní foto: Česká televize, Bontonfilm)

Komičku vylovila Jana Vodičková

S Vorlíčkem se Šafránková znovu sešla u natáčení komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1975), kde jako vodnická dcera Jana Vodičková zamotala hlavu Jaromíru Hanzlíkovi (73) v roli právníka Jindřicha Mráčka. A hlavně naplno vstoupila do zrádných vod komedie, žánru, který patří mezi nejtěžší herecké výzvy. Znovu užila onu samozřejmost, jež v jejím pojetí dodávala všem rolím opravdovost, ať už patřily do říše pohádek nebo reálného světa. Prokázala hravost se slovy scénáře, schopnost vyzdvihnout pointy, aniž by je vnucovala, i vzácnou empatii vůči kolegům na scéně. Svým projevem je neutlačovala, ale naopak stmelovala celý výstup do jednolitého prožitku. To jí zůstalo v každé další komedii, ať už to byly filmy jako Křtiny (1981), Svatební cesta do Jiljí (1983) nebo hity Vrchní, prchni! (1980) či Vesničko má středisková (1985).

Maminčino pohlazení od Libušky

Pro většinu hereček bolestný přerod, pro Šafránkovou další prostý krok v kariéře. Takový byl okamžik, kdy místo rolí princezen a dívek začaly přicházet nabídky na role maminek. Hned v úvodu 90. let to byl film Obecná škola (1991), kde ztvárnila maminku hlavního dětského hrdiny Edy Součka. Stále "šafránkovsky" něžnou, stejně tak ochranitelskou, zkrátka takovou, jaké mají maminky být. Postavě opět nechyběl humor a nadsázka, zároveň ale respekt k dílu. Vše si pak zopakovala třeba i v Báječných létech pod psa (1997), kde byl jejím partnerem Ondřej Vetchý (59). Svým šarmem Šafránková pozvedla také svůj poslední velký film Jak jsme hráli čáru (2014), už v roli babičky.

Babička, Vodníci, Obecná škola, to je tedy trojka filmů, které nám o herectví Šafránkové prozrazují vše. Že jsme zapomněli na pohádky? Vůbec ne. Ale opakování toho, jak jsou díky ní nezapomenutelné, by bylo zbytečné. Vždyť mezi jejím jménem a nejlepšími českými filmovými pohádkami je rovnítko už několik desetiletí. Stejně jako v nich, v jakékoli další roli zůstávala Šafránková noblesní, skromná a neprosazovala se za každou cenu, i bez toho vynikala. Často se říká, že ten nebo onen herec patří svými výkony k těm či jiným. Šafránková si však vytvořila vlastní prostor, byla vypravěčkou a nositelkou příběhů, které povyšovala. Byla osobností, jež se hluboce vryla do historie naší kinematografie i vzpomínek každého z diváků. Naše Libuška.

Vytvořeno pro Blesk.cz/České celebrity, 10. 6. 2021.