Legenda televizní zábavy Gustav Oplustil (94): »Mrzí mě, že lidé se přestali smát!«

Tisícům stránek scénářů vdechl humor a život, svými pořady bavil generace diváků. Legendární tvůrce Gustav Oplustil (94) Aha! prozradil správné ingredience televizní zábavy i to, kým se dnes nechá bavit sám.

Jako nejstarší z pěti dětí se Gustav Oplustil (94) narodil do rodiny legionáře z italské fronty v Hranicích na Moravě. Původně chtěl studovat obchodní akademii v Přerově, pak se učil u svého strýce lazebníkem a ochotnicky působil v divadle. Nakonec se z něj stala legenda televizní zábavy. Jako scenárista, dramaturg a režisér přivedl v redakci zábavy Československé a později České televize k životu pořady Bejvávalo (1966), Kabaret U dobré pohody (1975), filmy Sedm žen Alfonse Karáska (1967), Velká sázka o malé pivo (1981) a dlouhou řadu dalších i rozhlasových kusů. Psaní scénářů se věnoval na padesát let. Za své dílo byl roku 2002 uveden do Dvorany televizní slávy TýTý. Kdo z "dělníků humoru" mu dnes nejvíce chybí a kým se sám nechá bavit, prozradil Aha! v následujícím rozhovoru.

Tvorbě zábavných pořadů, inscenací i seriálů jste se věnoval zhruba půl století. Jak byste tohle své tvůrčí období shrnul?

"Bylo různé, ale spíše dobré - je nač vzpomínat. Propluli jsme i obdobími problémů během okupace i normalizace... Já jsem se ale narodil pod šťastnou hvězdou. Od svého prvního angažmá v novojičínském Beskydském divadle jsem pořád postupoval. Bez protekce i bez ostrých loktů. Přicházely ke mně nabídky a já je přijímal. Když jsem skončil s herectvím a naplno začal psát, bez jakéhokoli odpovídajícího vzdělání, dostal jsem přednost i před těmi studovanými - díky svým nápadům. Během jednoho roku jsem se stal šéfdramaturgem zábavných pořadů. Vzdělaní se zabývali svým stranickým funkcím, tam humor nepotřebovali."

Potkal jste se s mnoha hvězdami pěveckými i hereckými. Který z těch lidí, kteří již odešli do uměleckého nebe, podle vás českému humoru nejvíce chybí?

"Těch je hodně. Já jsem ještě spolupracoval i s Vlastou Burianem (†70), Janem Werichem (†75)... Ale nejvíc mi chybí Zdeněk Podskalský (†70). S tím jsme si padli do oka hned, měli jsme rádi stejný styl humoru, vzpomínky na minulost, která vytvářela skvělé prostředí pro řadu situací i písní. Měli jsme štěstí na interprety, kteří je uměli hrát a zpívat. Od Jiřiny Bohdalové (89), přes Josefa Zímu (88) nebo Karla Gotta (†80) k mnohým dalším. V 60. a 70. letech byla obrovská zásoba lidí, kteří humor ovládali. V mých pořadech se uplatnili všichni."

Vím, že spoustě lidí jste také pomohl v dobách, kdy měli zakázanou činnost...

"Dokázal jsem si je prosadit, ať to byl Rudolf Hrušínský (†73), Josef Kemr (†72) nebo třeba Miroslav Horníček (†84). Ten pak měl v mém Kabaretu U dobré pohody dokonce své okénko a zůstal vítaným hostem."

V té spoustě vašich pořadů nechyběla řada hudebních. I dnes různé show baví diváky, máte mezi nimi nějakého svého favorita?

"Už jsem se dlouho opravdu nezasmál, není čemu. Vždycky říkám, že k televizi přistavím kýbl, aby měla kam stékat krev ze všech těch kriminálek a špatných zpráv. Ze zábavných pořadů, které sleduji, mě nejvíc baví Karel Šíp (75) a jeho Všechnopárty. Ale klasický humorný pořad, takový není. Chybějí zruční interpreti i autoři. Vytratil se humor."

Změnil se podle vás v průběhu let i vkus diváků?

"Ano, mrzí mě, že se přestali smát. Když se podíváte do publika během dnešního natáčení zábavných pořadů, nepoznáte, jestli jsou v kabaretu nebo krematoriu. Dívají se vážně, jako na televizní zprávy... Neumí se smát, nebaví se. To dříve nebývalo. Když se podíváte na starší pořady, lidé jsou v nich uvolnění, rozesmátí... Ten humor v nich přetrvává i po dlouhé době. Lidé chtěli být u jejich natáčení, na účast v pořadech se stály fronty. Ať to byl nějaký můj, Televarieté nebo jiný."

Co si myslíte, že jsou nejdůležitější ingredience kvalitního zábavného pořadu?

"První úkol je: bavit diváka! To dnes chybí. Nejde o to něco přinášet divákovi na zlatém podnosu, ale zapojit ho, on musí být součástí. Pokud není, stává se jen pozorovatelem. Důležité je také umět situační humor, nevyprávět jen anekdoty. Aby tam měl divák prostor si děj dotvářet. Musí se hrát pro ty, kdo jsou v sále a u obrazovek. Ne pro politické instituce nebo producenty."

Mezi stálice české televizní a filmové zábavy patří Jiřina Bohdalová a Iva Janžurová (79), u nichž si vždy režiséři pochvalovali jejich smysl pro humor a prý až výjimečné odhodlání pro úsměv diváka udělat cokoli. Kdo další podle vás byl ještě takovým 'služebníkem zábavy'?

"Například Miloš Kopecký (†73), Lubomír Lipský (†92), Vladimír Menšík (†58)... Celá řada lidí, stovky. Ani mi už dnes na všechny nestačí paměť. Všichni brali v úvahu a vycházeli vstříc především divákovi. Ta tradice přišla z první republiky i dřívějška, kdy vznikaly první zábavné scény, revue, šantány... To se modernizovalo, ale humor zůstal. Dnes takoví komici nejsou."

V jednom z rozhovorů jste uvedl, že po třicetiletém působení v ČT, kdy jste šel do důchodu, jste toho pro televizi napsal možná více, než jako zaměstnanec. Píšete stále?

"Ještě jsem nějaký čas pracoval pro Český rozhlas, dnes už ale ne, i když se na mě různí lidé obracejí, i proto, že mám obrovské archivy pořadů a písniček."

Původní hereckou práci si Oplustil (vpravo) připomněl po boku Jiřího Suchého ve snímku Zločin v šantánu (1968). - Na motiv případu podvodníka Harryho Jelínka, který prodal Karlštejn, napsal Oplustil pro duo Kaiser - Lábus Velkou sázku o malé pivo (1981). - Spolu s Milošem Kopeckým v rozverných Námluvách komtesy Gladioly hrála také Iva Janžurová. (Foto: Česká televize)

Jedním z vašich pořadů byl i ten s názvem V Praze bejvávalo blaze. Sám jste v metropoli zakotvil natrvalo, byť pocházíte z Moravy. Je podle vás i dnes v Praze blaze?

"Dnes? Absolutní chaos, obzvlášť teď s tou pandemií, kdy člověk už neví co je a není pravda. Je to jiný svět a jsem zvědavý, kam bude pokračovat."

Byl jste u toho, když se rodila televize - programově i technologicky. Na co si vzpomenete z té doby?

"To je pravda, byl jsem vlastně i mezi těmi, kdo zakládali druhý program ČT... Vzali jsme tam sebou Jiřího Hubače (†82), Jaroslava Dietla (†56) a další, s nimiž byla radost spolupracovat. Byla to zajímavá doba. Na Barrandově vůbec nikdo nevěřil, že televize se udrží, že přetrvá zájem diváků. Už vůbec si nikdo nedokázal představit něco jako seriály. A ta technika - tehdy třeba nebyly pojízdné kamery, ale statické. Takže takové hvězdy jako Karel Höger (†67), Ladislav Pešek (†79) nebo Zdeněk Štěpánek (†71) lezly po kolenou po kabelech pod kamerami, aby se dostali na plac."

Vzpomněl jste řadu hvězd, které dnes označujeme jako pamětnické. Je někdo v mladší generaci, kdo vás zaujal?

"Ano, třeba režiséři Jan Hřebejk (53) nebo David Ondříček (51). Jejich práce jsou opravdu dobré. V jejich dílech je přesně uplatněná ta spolupráce s divákem. Ta opravdovost, která tu chyběla. A zodpovědnost, byť jejich filmy nejsou humoriády. Je třeba, aby tu byli takoví autoři a dostávali šanci. Ne aby jejich díla někdo jen vzal a předělal s vidinou výdělku. Budoucnost filmové a televizní zábavy je v kvalitě autorů, přístupu k nim a k divákům. Aby se nakonec zase chtěli smát."

Vytvořeno pro deník Aha!, 18. 1. 2021.