Malá dívka se ztratila v Závějích. Autorka jejího příběhu má ráda Prahu a nesnáší stereotypy.

22.05.2017

Svými příběhy se norská spisovatelka Marit Reiersgård vymyká ze zažitých pravidel. Litry krve a psychopatický detektiv na fetu? Ani omylem! Marit přivedla na svět oplácanou maminu, jež řeší případy se svým kolegou, který rád plete. Proč, to prozradila autorka v exkluzivním rozhovoru.

Než se pustíme do rozhovoru, zhodnoťme si knihu, které se týká. O čem tedy Závěje jsou? Je 25. ledna, hustě sněží a doma se nudí pětiletá Oda. Přemluví proto matku, aby ji pustila před dům sáňkovat. Maminka ji z okna občas zkontroluje, avšak náhle je Oda pryč. Matka vybíhá ven, jenže padající sníh okamžitě zavál veškeré stopy a po Odě není ani památky. Rozbíhá se vyšetřování, kriminalisté Bitte Røedová a Verner Jacobsen začínají vyslýchat místní obyvatele. Všichni se tu znají, každý něco ví, každý má nějaké problémy, každý něco skrývá. Dny ubíhají, Oda stále není nalezena a její zoufalá matka se rozhodne vzít věci do vlastních rukou.

Závěje působí velmi zvláštně. Ačkoli zmizení dítěte je v každé době a společnosti tématem číslo jedna, tady se zároveň stává velmi komorním. A to i díky vyšetřovatelům, kteří kolem sebe netrousí silácké řeči, ale pochopení a laskavost, zejména co se Bitte týká. Marit Reiersgård ve své knize do puntíku splňuje, co zmínila v rozhovoru - napětí funguje i bez litrů literární krve. Další, co stojí za povšimnutí, jsou dialogy postav. Žádná z nich není zbytečná. Přestože by možná čtenář ocenil trochu větší košatost, jsou Závěje příjemnou knihou nejen na dovolenou.

Její autorka Marit Reiersgård (52) debutovala před deseti lety románem pro mládež Všechno, co vidím, je pravda (Alt jeg ser er sant). Závěje (Stolpesnø) vyšly v Norsku roku 2012 jako její první detektivka. O dva roky později další s názvem Dívka, která přišla o srdce (Jenta uten hjerte). Děj obou knih situovala do míst, kde vyrostla a kde dodnes žije, a roli vyšetřovatelů svěřila dvojici velice rozdílných postav: kulatoučké a veselé matce-samoživitelce Bitte Røedové a dlouhovlasému Verneru Jacobsenovi vyznačujícímu se zálibou v pletení.

Vaše první kniha vyšla přesně před deseti lety v roce 2007, co se u vás od té doby změnilo?

"Změnilo se toho skutečně hodně. Když mi před deseti lety vyšla první kniha, říkala jsem si: 'Tak, teď už můžu šťastně umřít.' Od té doby jsem ale napsala další tři knihy pro děti a tři knihy pro dospělé čtenáře, dokončuji čtvrtou... Když jsem byla před několika lety poprvé v Praze, vešla jsem do knihkupectví a všude byly hromady knih Joa Nesbøho (57, norský autor bestsellerů, pozn. red.). Napadlo mě, že možná jednou tady tak budou moje knihy. A včera jsem šla opět do pražského knihkupectví a viděla jsem tam přesně takhle své Závěje. Sen se mi splnil."

Vzpomenete si na první impulz, kdy jste si řekla, že chcete být spisovatelkou?

"Od chvíle, kdy jsem začala psát jsem to dělala ráda a hodně. Ale ten spisovatelský sen se začal zhmotňovat kolem mých patnácti šestnácti let. Tehdy jsem psala strašně smutnou poezii o nešťastné lásce. Jenomže to byla jen fikce - sama jsem nic takového neprožila, ty zážitky mi chyběly, takže jsem si musela vymýšlet. Pak si to přečetla moje matka a docela ji to vyděsilo. Bála se, že se tak cítím, že mám takovou zkušenost. Pro mě z toho vyplynuly dvě věci: někdo věří tomu, co píšu a dokážu někoho vyděsit."

Na Závějích je zajímavá i dvojice vyšetřovatelů, naprosto netypických pro severské knihy, inspiroval vás pro ně někdo skutečný?

"Neinspirovala jsem se u jiných spisovatelů, naopak. Rozhodla jsem se ty své postavy nějakým způsobem odlišit. Ale zjistila jsem, že různé typy vyšetřovatelů jsou už spotřebované. Musela jsem najít něco nového. Tak jsem se rozhodla, že moje ženská vyšetřovatelka bude absolutně nepodobná všem těm krásným a štíhlým ženám z televizních seriálů, že to bude úplně obyčejná žena, která prostě dělá svou práci, ale která je přitažlivá svým způsobem, i když má nadváhu a neodpovídá ideálům. Co se týká Vernera, měl být jiný zase po svém. Neměl splňovat klišé alkoholika, on nepije a je zaměřen na odhalování pravdy. Přesto i on udělá jednu velkou chybu - 18 let lže své ženě. V Norsku se všichni zabývají tím proč plete. Prostě jsem mu chtěla dát nějaké nemužné hobby, něco velmi ženského."